король

.term-highlight[href='/ru/term/korolya'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolya-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolei'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolei-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolem'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolem-'], .term-highlight[href='/ru/term/koroli'], .term-highlight[href^='/ru/term/koroli-'], .term-highlight[href='/ru/term/korol'], .term-highlight[href^='/ru/term/korol-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolem-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolem-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolya-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolya-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korol-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korol-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolei-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolei-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolyami'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolyami-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolu'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolu-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolyah'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolyah-'], .term-highlight[href='/ru/term/koroli-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/koroli-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolyah-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolyah-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolu-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolu-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolyam'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolyam-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolei-2'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolei-2-'], .term-highlight[href='/ru/term/korol-2'], .term-highlight[href^='/ru/term/korol-2-'], .term-highlight[href='/ru/term/korole'], .term-highlight[href^='/ru/term/korole-'], .term-highlight[href='/ru/term/korole-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korole-1-'], .term-highlight[href='/ru/term/korolyam-1'], .term-highlight[href^='/ru/term/korolyam-1-']
Оригинал
Перевод
P. 58

Loüis XI. Roi de France, fut d’avis, qu’elle dissimulât comme lui, qui n’avoit jamais enseigné d’autre Grammére, ni d’autre Politique à son fils. Don Jean II. Roi d’Aragon lui remontra, que jusqu’à céte heure le temporisement Espagnol avoit plus opéré, que l’emportement François. Le Grand Auguste, pour toute conslusion, recommanda FESTINA LENTE. Le Roi Catolique Don Ferdinand, comme Prince de la Politique, (où l’ATENTE est bien versée) parla plus au long. Il faut, dit-il, être maître de soi-même, & puis on le sera bientôt des autres.

L'Homme de cour (1725)
Nicolas Amelot de la Houssaye, Baltasar Gracián
С. 46

Лудовик 11 Король Францусской сказывал, что он по семуж примеру ласканием поступал, и кроме того сына своего, никакой науке и политике не учил. Иоанн вторый Король Аррагонский ему сказал: По ныне медленность Гишпанская, более действовала, нежели поспешность Францусская, по слову Августа великаго Цесаря Римскаго: по малу спеши. Фердинанд Король Гишпанской, как весьма политичной Государь, и зело терпеливой Принц очень тихо говаривал: объявляя что прежде надобно собою обладать, а потóм уже над другими скоро власть получить. 

Придворной человек (1741)
Николя Амело де ла Уссе, Бальтасар Грасиан
S. 59

Pompeius führete eine Regel im Munde, die er von dem Themistocles gelernet hatte, und die ich wünschte über den Pallast unserer Könige eingraben zu können: Wer Herr zur See ist, ist Herr über alles.

Der handelnde Adel (1756)
Gabriel-François Coyer
C. 68

Помпей затвердил в памяти Фемистоклово правило, которое желал бы я написать над чертогами наших королей: Кто царь на море, тот царь надо всем.

S. 100

Es fält mir hier eine Gedanke ein, den ich der Beurtheilung meiner Mitbürger und der Staatsklugheit unterwerfe. Vielleicht haben unsere Könige der Sache nicht genug gethan <…>.

Der handelnde Adel (1756)
Gabriel-François Coyer
C. 114

Мне пришла еще мысль, которую подвергаю я на суд моим согражданам, и самой политике. Может быть короли наши не помогли делу сему довольно <…>.

S. 305

27. <…> [Graf von Straffort] dannoch, als das Unter-Haus die Canaille zu Londen aufwickelte, vom Ober-Hause zum Tode verdammet ward <…>.
Die Bischöfe wurden aus dem Parlament gestossen; die gesternte Kammer, die Autorität des geheimen Rhats, die hohe Comission ward abgeschaffet und dem König der Zoll, auch die Macht über die Flotte entzogen <…>.

С. 352

27. <…> однако ж как нижней парламент возмутил подлой народ в Лондоне, то верхней парламент осудил его на смерть <…>.
Епископы из парламента были выгнаны; так называемая звездная камера, власть тайнаго совета и верховная коммисия были уничтожены и напоследок у Короля пошлинной збор и власть над флотом отняты <…>.

S. 370

43. Bey der Regierungs-Form in Engeland ist dieses sonderlich zu beobachten, daß der König nicht alles nach seinem Gefallen thun kann, sondern muß über verschiedene Dinge des Parlaments Consens einholen. Es wird aber unter diesem Nahmen verstanden die Zusammenkunft der Stände in Engeland und wird eingetheilet in das Ober-Hauß und Unter-Hauß. In jenem sitzen die Bischöfe und der titulierte Adel. In diesem aber die Abgeordnete von den Städten in zwey und funfftzig Graffschaffen [sic!], darein das Königreich Engeland eingetheilet ist. Und soll der Ursprung des Parlaments dieser seyn, daß die meisten Könige in Engeland ihrem Adel grosse Macht gestattet <…>. [S. 371] Weil man darnach viel Sprechens von dem Recht des Volcks machte und das Unter-Hauß sich einbildete, es stünde in der That die Souverainität bey ihnen, und wann der König nicht alles nach ihrem Willen machte, fienge es zu murren an <…>.

C. 427

43. О учрежденном в Англии правлении сие наипаче примечать должно, что Король не самодержавен, но для решения важнейших дел собирать должен парламент. Под именем парламента разумеется собрание чинов Аглинских, и разделяется оной на верьхней и нижней Парламент. В перьвом заседают Епископы и знатнейшее дворянство, а в последнем депутаты от городов и от 52 графств, на которыя Аглинское Королевство разделено. Великая власть сих двух парламентов началась от того, что многие Аглинские Короли великия давали привилегии [с. 428] своему дворянству <…>. Оные депутаты начали много разсуждать о народных правах, и нижней [с. 429] представлял себе, что от него действительно зависит высочайшая власть, а когда Король делал что-нибудь не по его воле, то оной за то весьма негодовал. 

S. 843

53. Was die Regierungs-Art von Teutschland betrifft, so ist es nicht ein solches Reich, wo ein König ist, der des gantzen Reichs Kräffte brauchen kann, und nach dessen blossem Befehl sich alle und jede, so im gantzen Reich sich befinden, sich anschicken müssen. Es ist auch alldar die Königliche Gewalt nicht auf solche Masse umschräncket, wie in einigen Reichen in Europa, wo der König gewisse Actus der höchsten Gewalt ohne der Stände Bewilligung nicht exerciren kann. Sondern es hat seine eigene Beschaffenheit mit der Regierung in Teutschland, dergleichen in keinem Reich in der Christenheit zu finden ist, ausser daß vor alten Zeiten Franckreich fast ein gleiches [S. 844] Ansehen gehabt. Denn es hat zwar Teutschland ein Haupt, so den Titel eines Römischen Kaysers führet; welcher Titel in seiner ersten Bedeutung nichts anders als die Souverainität über die Stadt Rom, und die Protection über die Römische Kirche und deren Patrimonium importiret <…>. Darneben aber haben die so genannte Stände von Teutschland, welche zum Theil grosse und mächtige Landschafften besitzen, über ihre Land und Leut so vieles von der Souverainität, daß, ob sie wol dem Kayser und Reich mit Lebens-Pflicht zugethan sind, man sie dannoch nicht als eigentliche-genannte Unterthanen, oder vornehme Bürger in einer Republick ansehen kann. Denn sie besitzen die hohe Lands-Obrigkeit, wie sie es nennen; Krafft derer sie die höchste Jurisdiction über ihrer Unterthanen Leib und Leben exerciren, <…> unter sich, und mit auswärtigen Staaten Bündnüsse machen; doch, daß sie nicht wider den Kayser und das Reich gerichtet seyen; <…> Ob nun wohl diese Hoheit der Stände machet, daß der Kayser im Reich, so ferne es von seinen [S. 845] Erbländern unterschieden, mit nichten en souverain regieren kan; so befindet sich doch, daß, je mehr Macht und Ansehen ein Kaiser für sich selbst gehabt, je mehr haben sich die Stände nach seinem Willen anschicken müssen. Inmassen man dann auch findet, daß die Hoheit der Stände, ohne waß von der Churfürsten Amt in der Güldenen Bulle ausdrücklich disponiret ist, mehr auf das Herkommen und den alten Gebrauch, als auf ausdrückliche Constitutiones sich gegründet; diß durch den Westphälischen Frieden selbige Hoheit und Gerechtsame klar, ausdrücklich, und absonderlich confirmirt worden.

С. 277

53. Что касается до правления в Немецкой земле, то оная не такое государство, которым бы управлял Король, так чтоб силы всего государства по своей воле обращать мог, и по его бы единственному повелению все находящиеся в государстве поступали. При том королевская власть там не так ограничена, как в некоторых Европейских государствах, где Король некоторыя определения своею властию без соизволения чинов исправлять не может. В Немецкой земле правительство совсем особливаго состояния, какого в других государствах в Христианстве найти не можно, кроме того, что в древния времена во Франции подобное правление было. В Немецкой земле есть глава, имеющая титул Римскаго Императора. Сей титул в первом своем знаменовании заключал в себе самовладетельство над городом Римом и защищение Римской церкви и ея владений <…>. Сверх сего так называемые Немецкие чины, которые отчасти великими и сильными землями обладают, над своими землями и народом имеют столь [с. 278] великое самодержавство, что хотя они Цесарю и Империи жизнью подчинены, однако не можно их собственно почесть за подданых или знатнейших мещан в Республике. Ибо они имеют высочайшую власть в своей земле и высочайшее право над своими подданными и над их жизнью, <…> между собою и с иностранными государствами союзы заключают, но так, чтобы оные ни против Цесаря, ни против Империи не клонились <…>. Хотя сия высокая власть чинов причиною, что Цесарь в Империи, поелику он отличен от своих наследных земель, не может самовластно правительствовать, однако можно видеть, что чем больше Цесарь сам собою силы имеет, тем больше чины по его воле поступать должны. Ибо можно усмотреть, что великая власть чинов кроме того, что о Курфирстском достоинстве в золотой Булле именно объявлено, больше на предках и древнем употреблении, нежели на действительных узаконениях была основана, пока [с. 279] напоследок Вестфальским миром оная власть и право ясно, именно и особливо не подтверждена.

S. 890

Der Adel <…> wolte alle Last auf die Gemeine schieben, und ließ sich gar vernehmen, die Gemeine wären nichts anders als Sclaven. Durch dieses Wort wurden diese dergestalt aufgebracht, daß sie mit Zuziehung der Geistlichkeit dem König die Souverainitaet und zwar erblich auftrugen. Solchergestalt ward die Regierungs-Form gantz geändert, und die gebräuchliche Capitulation oder so genannte HandFeste gäntzlich abgeschaffet, daß der König alle hohe Regalia als ein absoluter Monarch ohne der Stände Einwilligung ausüben kan. Dieses alles aber wurde durch ein Reichs-Fundamental-Gesetz Lex regia genannt, an 1665 den 14. November bekräfftiget. 

C. 330

Дворянство <…> хотело всю тяжесть наложить на простой народ [с. 330], объявляя, что простой народ ни что иное, как рабы и невольники. Сими словами оной приведен был в такое огорчение, что с согласия духовенства предложил Королю самодержавство с наследством. Таким образом правительство было переменено и употребительная капитуляция или так называемой договор совсем оставлен, так что Король все регалии употреблять начал, как самодержавной Монарх без соизволения чинов. Все сие в 1665 году 14 ноября подтверждено государственным основательным узаконением, называемым Королевским.

S. 960

24. Ihre Regierungs-Form belangend, so hat zwar Polen ein Haupt, so den Namen und Staat eines Königs führet. Aber wenn man dessen eingeschränckte Gewalt ansiehet, so ist er in der That nicht vielmehr als ein Princeps oder Ober-Regent einer freien Republick. Dieser wird allezeit durch freie Wahl, darbei ein jeder anwesender Edelmann sein Votum hat, angenommen. Und ob wohl die Polen gerne bey dem Königlichen Stamm geblieben, haben sie doch niemals bey des vorigen Königs Leben einen Successoren wehlen wollen, sondern lassen es allezeit auf ein Interregnum ankommen, weil sie meynen, selbiges sey die beste Zeit, die Mißbräuche, so bey voriger Regierung eingerissen seyn mögen, abzuschaffen, und die heimliche Wege, ihre Freiheit zu beschleichen, zu verstopffen. Jedoch damit bey den Interregnis nicht innerliche Verwirrung gemacht werde, wird die Justitz viel strenger, als sonsten, zu selbiger Zeit exerciret <…>. 

C. 406

X. 24. Что до образа правления касается, то Польша имеет начальника, которой как имя, так и штат королевский имеет. Но ежели на ограниченную его власть посмотреть, то он подлинно не больше, как начальник или главной правитель вольной республики. Возводят его всегда на престол вольным выбором, в которой всякой находящийся при том дворянин голос имеет. Хотя Поляки всегда из королевского колена его выбирали, однако при жизни Короля никогда не хотели избрать наследника. Они больше желают, чтоб было междуцарствие, ибо почитают оное за наилучшее время к уничтожению злоупотреблений, которые при прежнем правлении разпространились, и для прекращения тайных средств, которыя вольности их со временем ущерб могли бы причинить. А дабы во время междуцарствий не было внутренних мятежей, то поступают в то время по правилам гораздо [с. 407] строже, нежели как при Короле.

P. 24

Les François tiennent pour maxime, que les Rois n’ont rien au dessus d’eux qui puisse les borner, et que Dieu a donné l’Empire du monde au plus fort.

C. 32

Французы утверждают, что Короли имеют вольность делать все то что хотят, и что Бог определил обладать светом сильнейшему. 

P. 136

<...> le Roi qui devoit être électif <...>.

C. 169

<…> Королю определено в нем быть избирательному <…>.

P. 285

Les anciens Rois de France donnerent pouvoir à ce Parlement d’approuver et de verifier les Edits et declarations qu’ils feroient ; ce qui fut une Barriere que ces sages Princes furent bien aises de mettre entre les Sujets et l’autorité Souveraine. 

C. 362

Древние Французкие Короли дали власть сему Парламенту разсматривать и подтверждать свои указы и объявления; что служило по желанию сих разумных Государей некою преградою между подданными и Самодержавною властью

P. 21

<...> Le Roy avoit sujet de craindre d’être opprimé par ces deux grandes Puissances <...>. 
 

C. 19

Король имел причину боятся утеснения от сих двух великих могуществ <...>.
 

P. 340

And herein appears plainly a strong trace of the democratical part of our constitution; in which form of government it is an indispensable requisite that the people should choose their own magistrates. <…> For, in the Gothic constitution, the judges of the county courts (which office is executed by our sheriff) were elected by the people, but confirmed by the king.

С. 9

Из сих слов явно доказывается неоспоримое происхождение первоначального нашего правления Демократического или народного, в котором правлении необходимо требуется, чтоб народ сам выбирал себе Правителей, коим он повиноваться обязуется. <…> Ибо в Готтических правлениях в провинциальные судища Судей, каковыми у нас суть Шерифи, хотя выбирал сам народ, однако их подтверждал или конфирмовал Король.

P. 415

One of the greatest advantages of our English law is, that not only the crimes themselves which it punishes, but also the penalties which it inflicts, are ascertained and notorious; nothing is left to arbitrary discretion: the king by his judges dispenses what the law has previously ordained, but is not himself the legislator. How much therefore is it to be regretted that a set of men, whose bravery has so often preserved the liberties of their country, should be reduced to a state of servitude in the midst of a nation of freemen

C. 199

Великое по истинне Аглинского нашего закона преимущество в том заключается, что в нем не токмо пороки, но и следующие по оным наказания точно определены и ограничены, и ничего на произволение Судейское не оставлено. Имеющий исполнительную власть Король, по представлению своих Судей, хотя и может [с. 200] смягчать казни, предписанные в законе; но при всем том он не есть законодатель сам. При таких выгодах нашего закона, и посреди всеобщей и всенародной вольности, не должны ли представляться жалостными такие люди, кои жертвуя жизнию за соблюдение вольности всенародной сами подвержены всегдашнему порабощению военного устава!

P. 5-6

Ce fut en cet art de fournir toujours à l’attente publique, qu’excella le premier Roi du nouveau monde, le dernier Roi d’Arragon, & le Monarque le plus accompli de tous ses prédecesseurs, Ferdinand le Catholique. Il occupa sans cesse l’admiration de l’Europe, & il l’occupa bien plus par un prudent emploi de ses rares qualités, dont les effets glorieux se succedoient les uns aux autres ; que par tant de lauriers qui ceignaient son front. Sa politique superieure à celle des Princes ses rivaux, le fut encore plus en ce point, qu’il en sçut dérober les ressorts aux yeux de tout le monde, aux yeux de ceux qui l’approchoient, qui le touchoient meme de plus près: la Reine Isabelle son illustre compagne, les ignora, quoique passionnément aimée de Ferdinand, les Courtisans de ce monarque les ignorerent, quoique tousjours appliquez à les épier, à les démesler, à les deviner. Tous les soins de ces politiques curieux n’étoient que des coups en l’air: le Prince ne leur fut jamais connu que par les évenements successifs, dont le nouvel éclat les surprenoit de plus en plus. 

Le Heros (1725)
Baltasar Gracián
C.7-8

В искусстве же обнадеживать публику всегдашним ожиданием отменных от себя дел наиболе прославился Фердинанд Католик, первой государь новаго света, последний Аррагонской король и монарх, превозшедший благоразумным правлением всех своих предшественников. Он обращал на себя удивление всей Европы, и занимал ее более благоразумным употреблением редких своих качеств, коих знаменитыя действия следовали безпрерывно одни за другими, нежели множеством лавр, украшавших его голову. Политика его, превосходящая всякую современных ему государей, была тем достопамятнее, что он умел скрывать все действующия ею пружины от глаз целаго света, от глаз своих придворных, и от всех весьма приближенных к нему людей. Самая королева Изабелла, светлейшая его супруга, хотя впрочем и страстно любимая Фердинандом, не знала однакож ничего о его намерениях. Придворные сего Монарха сколько ни старались испытывать и изведывать его предприятия, но все их покушения и все пронырства оставались до того тщетными, что знали они своего государя только по одним последствиям его деяний, коих новая громкость и новая слава приводила их в величайшее удивление.

Ирой (1792)
Бальтасар Грасиан
P. 140

Rex Henricus primus <...> Cives ad Comitia Regni convocavit, quum ante id tempus nonnisi Nobiles & Episcopi ad ea adhiberentur. Ea origo divisionis Parlamenti ut vocant, in superius & inferius fuisse memoratur.

C. 110

Король Генрик I <…> гражданов на совет Королевства созвал, понеже до селе токмо благородныи и Епископы в советах были. Сие начало разделения Парламента якоже глаголют, на высочаишии и нижшии, повествуется бытии.

P. 191

Decretum inde ab ordinibus, ut omnes ac singuli ejus regni incolae cives que jurejurando adacti, Jacobum, legitimum dominum suum agnoscerent haberentque: neque Pontifici aut regnum abrogare regibus aut subjectos officio Magistratibus debito solvere licere

C. 147

Откуду указ состоялся, да бы все того Королевства жители, и граждане присягою принуждены Иакова правилнаго своего Господина знали, и имели: Папа же власти не имать, да бы или королевство у Королей отнимал, или от должнаго послушания Началников, подданных освобождал.

P. 196

Quandoquidem etiam extraordinarium tribitum imperare rex sine Ordinum consensu haud poterat, Carolus suam bellandi cupiditatem vincere  & penitus extinguere, quam Ordinibus serviliter blandiendo, argendum expetere maluit: in spem adductus fore, ut, si illi diu haud cogerentur, eorum vis & auctoritas, qua regia potestas vehementer circumscribebatur, sua sponte corrueret <…> [p. 197] Antiquo etiam more receptum fuerat, ut ab iisdem unicuique regi ad aulam sustentandam, ac personam suam cum dignitate tuendam, certus vectigalium numerus attribueritur; rex suis vicissim sumpibus classem alere ad conservandam commerciorum incolumetatem deberet. 

C. 151

Егда такожде кроме уставлении дань наложити Король без согласия чинов не можаше, тогда к брани охоту весма угасити, нежеле служебно чином похлебуючи денег у них просити, хотел, надеющися яко аще они долго принужденны не будут, ею же власть Королевская держима была, уменшитися бы имела.  <…> Древнее такожде обыкновение бысть, яко всякому Королю, на содержание своего двора и своея персоны и чести защищения, известное приходов число, чины давали: взаемным образом, Король своим иждивением флот держати ради сохранения целостности купечества должен был.

P. 205

Rebus in eum locum deductis, id scilicet reliquum esse videbatur, ut munerum ac Magistratuum constituendorum potestatem regi ademptam ad se Ordines transferrent. Plane ut jam in propatulo esse videretur Ordinum potestatis regiae abrogandae & Democratiae constituendae voluntas.

C. 157

И уже вещи на тое преклонишася, яко всю власть поставляти началников, отнявши у Короля Чины при себе имели, такожде явно уже было яко Чины власть Королевскую отринувши, *Димократию утвердити хотяху.

*народоправительство
 

P. 281

<...> Rex populo usque adeo charus fuit, ut Pater Patriae vulgo appellaretur.

C. 214

Король народу тако любимыи, яко отец отечества обще именован был.

Нашли опечатку?
Выделите её, нажмите Ctrl+Enter
и отправьте нам уведомление. Спасибо за участие!